Má Měsíc magnetické pole?

V době, kdy čtete tyto řádky Měsíc své magnetické pole nemá. Mnohem dřív ale Měsíc  magnetické pole měl. Prozrazuje to například měsíční kámen, který z Měsíce v roce 1972 dovezl na Zemi Harrison Schmitt z Apolla 17. Vzorek inkriminované horniny nese označení 76535 a jeho analýza prozradila, že před 4,2 miliardami roků měl Měsíc silné magnetické pole, které vytvářelo jeho tekuté železné jádro o průměru asi 350 kilometrů.

Důkazy dřivější existence magnetického pole Měsíce: 

Garrick-Bethell, I., B.P. Weiss, D.L. Shuster and J. Buz (2009): Early lunar magnetism. – Science 323, pp. 356-359. 

Reset Měsíce

Už od roku 1974 víme, že v době před necelými čtyřmi miliardami roků došlo na Měsíci k velmi prudkému nárůstu tzv. impaktů, čili dopadů kosmických těles a že tyto dopady doslova “zresetovaly” měsíční povrch. Toto dramatické období vývoje našeho nejbližšího kosmického souseda je dnes označováno jako pozdní intenzivní bombardování.

Intenzita bombardování, kterému byl měsíční povrch při tomto náletu kosmických projektilů vystaven, vědcům doslova vyrazila dech! Navíc, pokud taková katastrofa postihla Měsíc, jistě neminula ani okolní kosmická tělesa, včetně Země. Důsledky bombardování musely být pro naši planetu dokonce ještě horší. Vždyť má mnohem rozlehlejší povrch a také na své vesmírné okolí působí větší gravitační silou než Měsíc, takže k sobě přitáhla více kosmických projektilů. Podle počtu a velikosti kráterů, které se z této doby zachovaly na povrchu Měsíce, již vědci odvodili, že tou dobou na Zemi vzniklo přes 22 tisíc kráterů o velikosti přes 20 kilometrů, zhruba čtyřicet gigantických impaktních pánví s průměrem kolem tisíce kilometrů a několik pánví, jejíchž průměr se pohyboval kolem pěti tisíc kilometrů. Kosmické projektily o velikosti planetek do pozemského povrchu vyryly krátery doslova kontinentálních rozměrů!

Stopy po éře pozdního bombardování ovšem vědci nenacházejí pouze v horninách z Měsíce a ze Země, ale také z meteoritů, jež pocházejí z hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. A podobný příběh vyprávějí i meteority původem z Marsu. Meteorit Alan Hills 84001, který pochází ze silně kráterované oblasti na Marsu, ukázal, že před 3 920 miliony lety došlo i na červené planetě k prudkému nárůstu kosmického bombardování.

Stáří obřích impaktních pánví jakými jsou Argyre (1 800 km) a Hellas (2 300 km) na Marsu nebo Caloris (1 550 km) na Merkuru sice ještě neznáme, ale s velkou pravděpodobností všechny vznikly v jedné době. V době pozdního intenzivního bombardování. Kompozice: Pavel Gabzdyl.

Návrat na slunovrat

Občas mívám výpadky paměti. Prý je to normální. Zapomenu, kde jsem četl zprávu o tom, že někdo objevil na Měsíci stádo bizonů, zapomenu kdy, kde, čím a proč jsem něco vyfotil nebo zapomenu, co se přihodilo 1. července roku 2012 okolo jedenácté hodiny v noci.

Na to, abych nezapomínal, jsem před asi 8 lety (přesně si to nepamatuju) začal psát Měsíční deník. O Měsíci, o šutrech, o planetách, o cestách a vůbec. Deník se ale po čase ztratil v křemíkovém nebi a já na něj – zapomněl. Vzpomněl jsem si až teď, kdy se mi na počítači nahromadily fotky a texty, které začaly prosakovat do různých flashdisků, sociálních sití a blogů. A tak jsem sestrojil velký trychtýř s úzkým hrdlem. Co tím hrdlem projde, uvídíte tady. Na obnoveném Měsíčním deníku. Pro vás, pro inspiraci a pro mou paměť. 

Velké díky všem, kterým Měsíční deník chyběl a kteří mi o tom dali vědět.

Astronomy Domine
Canon EOS 5D Mark III, Canon 14 mm, f8.0, ISO 200, 1/2 sec
© Pavel Gabzdyl