Sedmero otázek k zatmění Slunce

V pátek 20. března 2015 prolétne nad Českou republikou kus měsíční stínu a její obyvatelé tak budou moci pozorovat částečné zatmění Slunce. Jak si ho nejlépe užít? Tady je pár rad:

1. Jak se dívat? Bacha na oči! Dívat se na Slunce není příjemné a neprosívá to ani vaši dobré náladě a už vůbec ne vašemu zraku. Pokud si budete chtít zatmění užít, použijte speciální sluneční brýle nebo kus svářečského skla. S obyčejnými slunečními brýlemi sice budete vypadat skvěle, ale při zatmění vám to nebude nic platné.

2. Kdy se dívat? Zatmění začíná přibližně v 9:37 a končí v 11:58. Pokud chcete vidět jen to nejlepší, podívejte se okolo 10:45, kdy bude Měsícem ukrojen největší kus Slunce. Pokud tou dobou budete zrovna řídit auto, dojeďte třeba k nejbližší benzínce, dejte si kafe a pár minut si zatmění užívejte. 

3. Co může sledování zatmění pokazit? Odkud není vidět Slunce, není vidět ani jeho částečné zatmění. Vyhledejte si proto místo se slušným výhledem, ať pak na poslední chvíli zmateně nepobíháte po ulicích. Pokud se přižene oblačnost, budou mít smůlu všichni.

4. Bude to pěkné? Jasně, ale nalijme si čistého vína. Částečné zatmění, které zítra proběhne nad Českou republikou, je jen chabě slabým odvarem zatmění úplného. Úplné zatmění je úplně jiná liga! Nejbližší úplné zatmění Slunce u nás proběhne 7. října 2135. Ne, to není překlep.

5. Kdy budeme mít další šanci? Pokud zůstanete v naši malé vlasti, uvidíte příští částečné zatmění až 10. června 2021. Při něm ale Měsíc ukrojí jen asi 17 procent slunečního průměru (zítra to bude 73 %). 

6. Bude odněkud zítřejší zatmění viditelné jako úplné? Ano. Z pevniny se jako úplné bude jevit například z Faerských ostrovů nebo na Špicberkách. Zbytek lovců bude na úkaz číhat z lodí v Severním moři. 

7. Není lepší sedět doma nebo v kanclu a zatmění sledovat na netu? Na to zapomeňte. Na dobrých živých přenosech nebo na fotkách sice bude zatmění možná vypadat líp než ve skutečnosti, ale nic nenahradí skutečný prožitek pod skutečným nebem. Navíc si užijete všeobecnou paniku nebo veselí. 

Naposledy se u nás částečné zatmění Slunce odehrálo 4. ledna 2011. Přes zatmělý sluneční kotouč sice tenkrát chodila rozverná oblačnost, ale většina těch, kteří jej chtěli vidět, jej nakonec opravdu viděli. © Pavel Gabzdyl

Růžový Měsíc nad Brnem

Skoro deset tisíc fajsbůkových lajků, desítky dotazů a jeden překlep. To vše mě přinutilo, abych prohodil pár řádků o tom, jak vznikl snímek růžového Měsíce, který zvolna opouští obzor a škrábe se nad brněnský vrch Hády. 

Měsíc se vás neptá, jestli se vám zrovna nechce. Nezajímá ho, že jste se právě po dvou hodinách konečně rozhodli odskočit na malou, že na střeše to klouže jako na mistrovství světa v ledním hokeji a že kvůli němu zmeškáte večeři s půvabnou slečnou. Zkrátka, pokud chcete Měsíc vyfotit zrovna ve chvíli, kdy se plíží nad váš důvěrně známý obzor, není čas na žádné “potom” nebo “až”. 

Oblečete si bundu, panicky se začnete shánět po vybavení, které jste během dne rozpůjčovali a vyrazíte na střechu a… doufáte. Doufáte, že se nezatáhne a že baterka ve vašem foťáku vydrží. A hlavně doufáte, že si azimut i čas východu Měsíce pamatujete správně a že tím pádem nebudete na střeše mrznout jako idiot další hodinu, což by zaručeně vedlo k tomu, že slečně, která na vás v tu chvíli čeká v restauraci, dojde trpělivost.

Měsíc a počasí neznají kompromisy. Během jednoho roku zvládne “skoroúplňkový” Měsíc nanejvýš tak dvacet východů, při kterých lze obstojně chytit  i okolí. Když ale k tomu přidáte vrtochy počasí, zbudou vám tak tři, možná čtyři příležitosti. Při jedné z nich pak Měsíc při svém východu nemusí zrůžovět a při další se třeba jeden osamělý mrak nasune právě na místo, kde jeho východ probíhá. Příležitostí je málo a je jen na nás, jestli ji využijeme nebo si raději v klidu dopijeme kafe. 

V úterý, 3. února 2015, sedm hodin před úplňkem, jsem tu příležitost využil. První snímek zrudlého souseda vykukujícího nad obzor jsem s pomocí našlapaného foťáku Canon EOS 5D Mark III a slušného objektivu Canon 70-200 mm f/4 IS USM pořídil v 16:59. Pak už bylo jen potřeba dobře ustavit stativ a s pomocí dálkové spouště cvakat. Cvakal jsem každých šest sekund. Po necelé půlhodině jsem nasbíral něco přes dvě stovky snímků, které jsem mírně upravil, vybral, promazal a složil. To je celé. Dvě hodiny práce a tři roky čekání na příležitost. 

Finální kompozice složených snímků.

Kompletní, neupravená sada nasnímaných záběrů vycházejícího Měsíce.

Měsíc s Jupiterem

Zimní úplňkové noci jsou prostě skvělé. Hvězdáři to sice mohou rovnou zabalit, protože na přesvětleném nebi skomírá jen pár hvězd, ale fotografové mají žně. Za zimních nocí se totiž Měsíc poblíž úplňku pohybuje těmi souhvězdími zvěrokruhu, která u nás vystupují nejvýš nad obzor. Když se k tomu přidá podpultová sněhová přikrývka, je o snímek, který připomíná spíš polední náladu, dobře postaráno.

Canon EOS 5D Mark III, Canon 14 mm, f8, ISO 650, 10 sec
© Pavel Gabzdyl