Vše, co potřebujete vědět o zatmění Měsíce 28. září 2015

1. Kdy se zatmění odehraje?

V pondělí 28. září ráno, čili v noci z neděle na pondělí. Nebojte, v pondělí je státní svátek, takže to dospíte. Zatmění se rozehraje pár minut po třetí hodině ranní nad jihozápadním obzorem, kdy od levého horního okraje začne kotouč našeho nejbližšího vesmírného souseda okusovat plný zemský stín, který ho před čtvrt na pět zcela pohltí. V plném zemském stínu se bude Měsíc nacházet 1 hodinu 12 minut. Úplné zatmění skončí před půl šestou a částečné až před půl sedmou ráno. Tou dobou už bude Měsíc jen 15° nad obzorem.

2. Kdy nastane příští zatmění Měsíce?

Nejbližší částečné Měsíce u nás nastane 7. srpna 2017. To ovšem bude jen částečné. Příští úplné zatmění Měsíce bude u nás pozorovatelné až 27. července 2018.

3. Jak to bude vypadat?

Fakt dobře. Měsíční úplněk nejprve bude ukrajovat plný zemský stín. Nejhezčí to bude, až Měsíc zcela vstoupí do plného zemského stínu. V tu dobu totiž nejen znatelně poklesne jeho jas, ale taky se zbarví do červenohněda.

4. Co má letošní zatmění společného se superúplňkem?

Jen to, že letošní úplné zatmění Měsíce se trefilo do doby, kdy je k nám Měsíc nejblíže, takže z toho máme "superúplňkové zatmění". Naposledy se něco podobného přihodilo v roce 1982. Příští taková shoda nastane až v roce 2033. A co to znamená? Skoro nic, jen že zatmělý Měsíc bude o chlup větší než jindy a bude se o něm o kapku víc psát. 

5. Jak se na zatmění dívat?

Stačí i očima, lepší to ale bude s dalekohledem. Pokud možno na stativu.

6. Co může zatmění překazit?

Počasí, případně destrukce Měsíce nebo Země. Destrukci Měsíce nebo Země neočekáváme, špatné počasí ano. Nebo taky zatmění prostě zaspíte.

7. Kde se o zatměních dozvím víc?

Třeba na webu Prohlídka Měsíce nebo v parádní knize Petra Horálka Tajemná zatmění.

Minulá a příští "superúplňková" zatmění. 

Infografika: NASA's Goddard Shorts HD podcast

Ohňostroj místo Měsíce

V sobotu jsem se vzbudil o půl deváté. Večer. Prostě následky pásmové nemoci po cestě ze San Francisca. Kouknul jsem ven a viděl, že je jasno. V tom jsem si uvědomil, že zrovna ten večer se Měsíc potká s Venuší a Jupiterem. Dal jsem si snídani a vyrazil na Bílou horu v Brně. Kupodivu jsem tam nebyl sám. Na vršku si už své nádobíčko rozkládalo nejmíň šestfotografů. No jo, Měsíc - ten táhne, říkal jsem si. Po pár desítkách minut se ale na vršek Bílé hory přihrnuli další obdivovatelé večerní oblohy. Než se setmělo, byly jich tam desítky, možná stopadesát. Jemně se mi rozbušilo srdce. Tolik lidí se vydalo na vrch kopce, aby se koukli na Měsíc s planetami! Tak přece jen lidi zajímá vesmír a vůbec! Blížila se půl desátá a na vrchu už se krčily nejmíň dvě stovky lidí! A pak mi to všechno během půl minuty došlo. Měsíc zapadl za mrak, nad Špliberkem se objevily čtyři helikoptéry a začal ohňostroj Ignis Brunensis.

Canon EOS 5D Mark III, Sigma 50 mm 

© Pavel Gabzdyl

Canon EOS 5D Mark III, Sigma 50 mm 

© Pavel Gabzdyl

Reset Měsíce

Už od roku 1974 víme, že v době před necelými čtyřmi miliardami roků došlo na Měsíci k velmi prudkému nárůstu tzv. impaktů, čili dopadů kosmických těles a že tyto dopady doslova “zresetovaly” měsíční povrch. Toto dramatické období vývoje našeho nejbližšího kosmického souseda je dnes označováno jako pozdní intenzivní bombardování.

Intenzita bombardování, kterému byl měsíční povrch při tomto náletu kosmických projektilů vystaven, vědcům doslova vyrazila dech! Navíc, pokud taková katastrofa postihla Měsíc, jistě neminula ani okolní kosmická tělesa, včetně Země. Důsledky bombardování musely být pro naši planetu dokonce ještě horší. Vždyť má mnohem rozlehlejší povrch a také na své vesmírné okolí působí větší gravitační silou než Měsíc, takže k sobě přitáhla více kosmických projektilů. Podle počtu a velikosti kráterů, které se z této doby zachovaly na povrchu Měsíce, již vědci odvodili, že tou dobou na Zemi vzniklo přes 22 tisíc kráterů o velikosti přes 20 kilometrů, zhruba čtyřicet gigantických impaktních pánví s průměrem kolem tisíce kilometrů a několik pánví, jejíchž průměr se pohyboval kolem pěti tisíc kilometrů. Kosmické projektily o velikosti planetek do pozemského povrchu vyryly krátery doslova kontinentálních rozměrů!

Stopy po éře pozdního bombardování ovšem vědci nenacházejí pouze v horninách z Měsíce a ze Země, ale také z meteoritů, jež pocházejí z hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. A podobný příběh vyprávějí i meteority původem z Marsu. Meteorit Alan Hills 84001, který pochází ze silně kráterované oblasti na Marsu, ukázal, že před 3 920 miliony lety došlo i na červené planetě k prudkému nárůstu kosmického bombardování.

Stáří obřích impaktních pánví jakými jsou Argyre (1 800 km) a Hellas (2 300 km) na Marsu nebo Caloris (1 550 km) na Merkuru sice ještě neznáme, ale s velkou pravděpodobností všechny vznikly v jedné době. V době pozdního intenzivního bombardování. Kompozice: Pavel Gabzdyl.