Má Měsíc magnetické pole?

V době, kdy čtete tyto řádky Měsíc své magnetické pole nemá. Mnohem dřív ale Měsíc  magnetické pole měl. Prozrazuje to například měsíční kámen, který z Měsíce v roce 1972 dovezl na Zemi Harrison Schmitt z Apolla 17. Vzorek inkriminované horniny nese označení 76535 a jeho analýza prozradila, že před 4,2 miliardami roků měl Měsíc silné magnetické pole, které vytvářelo jeho tekuté železné jádro o průměru asi 350 kilometrů.

Důkazy dřivější existence magnetického pole Měsíce: 

Garrick-Bethell, I., B.P. Weiss, D.L. Shuster and J. Buz (2009): Early lunar magnetism. – Science 323, pp. 356-359. 

Nový web o Měsíci

Tak a je to tady. WEB Prohlídka Měsíce má nový kabát. Po 18 letech. Což je shodou okolností délka periody Saros, za kterou Měsíc vykoná 223 synodických a 242 drakonických oběhů, takže se opět ocitne ve stejném postavení vůči Slunci i vůči uzlům své dráhy.
Nový web zeštíhlel. Přátelí se s mobily. Má čisté bílé pozadí. Jsou v něm větší obrázky. Je připraven růst a dospívat. A těší se na vás!

Veřejná pozorování oblohy

Občas nakouknu do archivu starých časopisů. Stojí to za to. S odstupem času totiž člověk zjistí, že se mnohdy vlastně nic nemění. Že lidé i hvězdáři řeší pořád ty stejné starosti a radosti a že je jedno, jestli přitom mají v ruce tužku a papír nebo iPad. 

Dnes jsem nahlédl do časopisu Říše hvězd z roku 1989 (číslo 2.), ve kterém jsem našel článek (Úvahy o veřejném pozorování oblohy) od mého oblíbeného autora Leoše Ondry. Škoda, že Leoš nenapsal nějakou astronomickou knihu, určitě by to byla pecka, která by přežila celý antropocén.  

„...Musíme si pořád uvědomovat, s jakými představami o vesmíru na demonstrace veřejnost přichází. Časté dotazy svědčí o katastrofálním stavu. Nechci tím naznačovat nic o hlouposti našich návštěvníků. Spíše o hlouposti naší. Popularizujeme nejnovější poznatky astronomie, národ však žije dosud v geocentrismu. Slyšeli pravda o tom, že Země není středem světa, zcela vážně se však ptají, jestli jsou padající hvězdy skutečně kousky hvězd řítící se k zeměkouli. A nenechme se mýlit tím, že řada návštěvníků zná řadu slov, jako je galaxie, černá díra nebo kvasar. Jak správné mohou být příslušné představy, když základní poznatky jsou dnes ve 20. století výsadou nemnohých. Kdo ví, proč je slunce při západu červené a šišaté, proč v zimě zapadá jinde než v létě nebo proč je vidět popelavé světlo Měsíce?...“

Ilustrace, John Keil, 1725