31. 10. 2016

Co je to superúplněk?

Je to úplněk, který je o kapku větší než průměrné úplňky. Proč? Představte si, že Měsíc neobíhá kolem Země přesně po kruhové dráze, ale po mírně výstředné elipse. A tak je někdy k Zemi blíž (přízemí) a někdy od ní trochu dál (odzemí). Když se doba přízemí zrovna trefí do období úplňku, nastává superúplněk. Záleží jen na tom, jak moc se doba přízemí kryje s dobou úplňku a jak blízko v daném přízemí Měsíc od Země je (vzdálenost Měsíce se při různých přízemích líší). A tak některé superúplňky jsou víc „super“ a jiné míň.

Velmi blízký úplněk se odehraje 14. listopadu 2016. Naposledy byl tak velký úplněk 26. ledna 1948. Další podobně velký nastane až 25. listopadu 2034.

Superúplněk může být až o 14 % větší ve svém průměru (o tloušťku zápalky viděné ze vzdálenosti 170 cm!) a o 30 % jasnější (rozdíl mězi jasností hvězd Betelgeuze a Aldebaran!) než úplněk v odzemí.

Supeměsíc (ani superúplněk) není oficiálním astronomickým termínem. Poprvé toto označení použil astrolog (ano, astrolog, ne astronom) Richard Nolle v roce 1979. Superměsíc definoval jako nov nebo úplněk, který je od Země ve vzdálenost 360 000 kilometrů a bližší, což je 90 % jeho nejbliží možné vzdálenosti. Proč si však zvolil zrovna 90 %, nikdo netuší.


Vycházející úplněk vyfotografovaný pomocí silného teleobjektivu (dalekohled Skywatcher ED 80). Foto: Chris Kotsiopoulos

15. 9. 2016

Polostínové zatmění Měsíce

Když jsem byl malý, pokoušel jsem se přijít na kloub polostínovému zatmění Měsíce. Nepomohlo vysvětlování, nepomohly obrázky. Přišel jsem na to, až když jsem doma začal blbnout s lampou a vytvářel stíny. A tak si nejsem jistý, jestli se z následujících řádků polostínové zatmění Měsíce vůbec pochopit dá. Aspoň se o to pokusím.

Takže, když na zeď posvítíte nějakým plošným zdrojem světla (třeba velkou lampou a ne jen malou žárovkou) a zastíníte jej třeba kusem papíru, nebude stín ostrý, ale k okrajům bude slábnout. A právě to je polostín, který se táhne i za naší planetou. Slunce je totiž při pohledu z Měsíce plošným zdrojem světla, takže pokud je Zemí Slunce zakryté jen zčásti, není stín úplný. Zemi zkrátka chvíli trvá než měsíční disk zakryje celý.

No, nevím. Každopádně si můžete již v pátek 16. září polostínové zatmění prohlédnout na vlastní oči. Měsíc se vyhoupne nad obzor zhruba ve čtvrt na osm večer. Maximální fáze pátečního zatmění nastane ve 20 hodin 54 minut, kdy by mohlo být i očima viditelné mírné ztmavnutí u severovýchodního okraje Měsíce. Nic více nečekejte, protože polostínové zatmění bývá skutečně velmi nenápadné. Pozorování navíc pokazí i velké množství oblačnosti na obloze. Na příští polostínové zatmění si budeme muset počkat do 11. února příštího roku a na částečné až do 7. srpna 2017. Úplné zatmění Měsíce nastane až 27. července 2018. 

A ještě něco. Na všemoudrém Internetu jsem se dočetl, že při zítřejším sotva viditelném polostínovém zatmění Měsíce bychom měli odříkávat formuli: „EYLA NOTHAPLE EZIGGON NOG AZO WERHAFUMAN". Prý to prospívá duši. Asi někdo drcnul do páčky časostroje a nastavil středověk.



5. 8. 2016

Humboldtovo moře

Musela to být zajímavá doba. Plná tajemství a chuti nepoznaného. Co mám na mysli? No přece dobu, kdy jste jen pomocí dalekohledu mohli najít na Měsíci něco nového. Objevit nový kráter nebo celé pohoří. A právě z této doby pochází jedno líčení z prohlídky Měsíce, které jsem si nemohl nechat pro sebe. 

Autorem líčení je ředitel hvězdárny na ostrově Korfu – Felix Laméch. Ten se 30. října 1928 věnoval pozorování Humboldtova moře, které se nachází na samém okraji viditelné části Měsíce. Na text jsem narazil v prachem prosyceném čísle časopisu Říše hvězd z ledna roku 1929. Popis z těch dávných dob v překladu Josefa Šípka myslím stojí za oprášení. 

„Tato rozlehlá rovina, jejíhož pravého tvaru nikdy nepoznáte, poněvadž je bezprostředně na severozápadním okraji, měří na viditelném povrchu asi 110 000 kilomtetrů čtverečních. Někdy, když to librace připustí, odhalí nám Mare Humboldtianum část svého zakrytého povrchu. Jest jisto, že tu jde o krajinu měsíčního povrchu, jež jest velmi zvláštní a zajímavá. Všeobecně vzato, jest celá krajina dobře viditelná toliko několik hodin po úplňku. Tehdy vystupují živě stíny na nesmírných, jasných plochách ohromných rozlehlých pustin. Na konec přál bych si, aby naši kolegové upoutali svou pozornost na různé krajiny měsíční, o nichž záznamy jsou neúplné a jež mají tu výhodu, že pozorovatelé se tu mohou státi užitečnými vědě ze všech nejkrásnější.“




Nákres vznikl během tří pozorování a zabral asi 10 hodin práce!

1. 7. 2016

Jak fotit blesky?

Žijeme v době fotografické. Foťáky běžně rozeznávají obličeje a superchytré telefony předvídají dění před objektivem. Když ale dojde na focení blesků, je většina uživatelů chytrých cvakátek zklamaná. Na následujících řádcích najdete pár tipů, jak blesky ulovit a nepřijít přitom o nervy nebo o život.

Před bouřkami mám respekt. Pár jsem jich zažil na horách a už fakt nechci. Při takové noční bouřce na vrcholcích hor jde totiž nejen o čistotu spodního prádla, ale rovnou o kejhák. A na to by žádný lovec blesků neměl zapomínat! Za selfíčko s bleskem byste si totiž možná vysloužili tisíce lajků na sociálních sítích, ale určitě byste na tuto příhodu nevzpomínali v dobrém. Tedy, pokud by se vám poštěstilo zásah bleskem vůbec přežít (úmrtnost při zasažení bleskem se pohybuje kolem 10 %). Při focení blesků nejste v bezpečí ani doma. Rozhodně byste při bouřce neměli stát u otevřeného okna, opírat se o radiátory nebo používat elektrické spotřebiče.



Brněnská bouře 2012. Foto: Pavel Gabzdyl

Kromě vyhledávání bezpečného místa musí lovec bouřek najít i dobrý výhled. Podle předpovědi (využívám například http://radar.bourky.cz/) lze mnohdy odhadnout směr příchodu bouřky a podle toho i komponovat záběr. Někdy si však bouřky dělají své a vy jen zmateně pobíháte krajinou. Úspěšný lovec blesků ale nemusí mířit přímo do centra bouře. Právě naopak! Ty nejúchvatnější snímky bouřek často vznikají z uctivé vzdálenosti. Bouřkové mraky se totiž mohou zvláště nad vzdálenými horami držet celé hodiny a vy pak máte dostatek času k tomu, abyste nějaký ten blesk zachytili. Navíc se nemusíte bát, že zmoknete a tak můžete v klidu sledovat světelné divadlo a přitom popíjet čaj nebo pojídat sušenky.


Brněnská bouře 2013. Foto: Pavel Gabzdyl

Jak ale vyfotit blesk, když trvá jen zlomek vteřiny? Stačí spoléhat na náhodu a statistiku. Seberychlejší fotograf se seberychlejší spouští totiž nezachytí blesk v momentě, kdy k němu dojde. Proto musíte na svém fotoaparátu nastavit delší expozici v řádu sekund, spustit spoušť a doufat, že nějaký blesk zachytíte. Dlouhá expozice ale sebou nese dvě základní omezení: Jednak musíte fotit za šera nebo v noci (ve dne se vám při tak dlouhé expozici snímek přeexponuje) a jednak musíte fotoaparát umístit na stabilní stativ, který vám zajistí, že se v průběhu dlouhé expozice fotoaparát nepohne.

Celou zmíněnou techniku si můžete výrazně zjednodušit použitím dálkové spouště. Stačí nastavit potřebný interval rovnající se délce zvolené expozice + zhruba dvě sekundy pro zápis snímku na paměťovou kartu. Některé fotoaparáty dnes mají funkci pro sekvenční (časosběrné) snímání již v sobě, u ostatních si musíte dálkovou spoušť v řádu stovek až tisíců korun dokoupit.


Brněnská bouře 2014. Foto: Pavel Gabzdyl

Důležité je, abyste při tomto způsobu snímání nastavili všechny parametry focení (natvrdo) manuálně: ostření na nekonečno, ISO čili citlivost co nejmenší, clona kolem f8, délka expozice kolem 8 sekund a více, kvalita snímku co největší, pokud možno formát RAW, který je pro pozdější úpravy mnohem vhodnější než formát JPEG. Nastavené parametry se samozřejmě odvíjejí od použitého fotoaparátu a objektivu a od momentálních světelných podmínek v krajině. Před započetím snímání celé sekvence zkrátka musíte udělat pár testovacích snímků a vybrat nejvhodnější nastavení.


Brněnská bouře 2015. Foto: Pavel Gabzdyl.

Lov blesků s pomocí dálkové spouště má spoustu skvělých výhod. Fotoaparát totiž stačí jen správně nastavit a pak ho už můžete nechat dělat svou práci. Vy se jen z bezpečí koukáte na blesky nebo chroupáte sušenky. Největší bonus časosběrného snímání ovšem přichází až při samotném zpracování snímků. Když totiž vyberete snímky, na kterých se zachytily blesky a složíte je s pomocí vhodného softwaru (Photoshop nebo GIMP) do jednoho záběru, získáte působivý časový sled celé bouře! 

14. 6. 2016

Boule nebo díry?

Podívejte se dobře na přiložený snímek a zkuste odhadnout, co jsou prohlubně a co jsou naopak vyvýšeniny. Že si nejste jisti? Tak to zdaleka nejste sami. Při určitých sklonech slunečního osvětlení nás takovéto krajiny dokážou pořádně zmást. Existuje na to však zaručený trik. Stačí si uvědomit, které z útvarů jsou krátery, čili prohlubně, a váš mozek se už pak většinou přepne.


Foto: NASA/GSFC/Arizona State University.

A je tu ještě jeden trik, jak našemu mozku pomoci. Nizozemský astronom Marcel Minnaert provedl experiment, při kterém lidem ukazoval fotografie Měsíce a zaznamenal na 400 jejich reakcí. Když byly fotografie orientovány tak, že světlo svítilo shora nebo zleva, zhruba tři čtvrtiny dotazovaných správně označilo krátery za prohlubně. Když ale byly fotografie orientovány tak, že světlo svítilo zdola nebo zprava, pouze polovina dotazovaných odpověděla správně. Náš mozek má tedy tendenci chápat útvary nejlépe v případě, že světlo probíhá shora či zleva. Stačí tedy snímek Měsíce vhodně otočit a správná krajina by se vám měla vyloupnout přímo před očima.