Když jsem byl malý, pokoušel jsem se přijít na kloub polostínovému zatmění Měsíce. Nepomohlo vysvětlování, nepomohly obrázky. Přišel jsem na to, až když jsem doma začal blbnout s lampou a vytvářel stíny. A tak si nejsem jistý, jestli se z následujících řádků polostínové zatmění Měsíce vůbec pochopit dá. Aspoň se o to pokusím.
Takže, když na zeď posvítíte nějakým plošným zdrojem světla (třeba velkou lampou a ne jen malou žárovkou) a zastíníte jej třeba kusem papíru, nebude stín ostrý, ale k okrajům bude slábnout. A právě to je polostín, který se táhne i za naší planetou. Slunce je totiž při pohledu z Měsíce plošným zdrojem světla, takže pokud je Zemí Slunce zakryté jen zčásti, není stín úplný. Zemi zkrátka chvíli trvá než měsíční disk zakryje celý.
No, nevím. Každopádně si můžete již v pátek 16. září polostínové zatmění prohlédnout na vlastní oči. Měsíc se vyhoupne nad obzor zhruba ve čtvrt na osm večer. Maximální fáze pátečního zatmění nastane ve 20 hodin 54 minut, kdy by mohlo být i očima viditelné mírné ztmavnutí u severovýchodního okraje Měsíce. Nic více nečekejte, protože polostínové zatmění bývá skutečně velmi nenápadné. Pozorování navíc pokazí i velké množství oblačnosti na obloze. Na příští polostínové zatmění si budeme muset počkat do 11. února příštího roku a na částečné až do 7. srpna 2017. Úplné zatmění Měsíce nastane až 27. července 2018.
A ještě něco. Na všemoudrém Internetu jsem se dočetl, že při zítřejším sotva viditelném polostínovém zatmění Měsíce bychom měli odříkávat formuli: „EYLA NOTHAPLE EZIGGON NOG AZO WERHAFUMAN". Prý to prospívá duši. Asi někdo drcnul do páčky časostroje a nastavil středověk.
