1. 8. 2017

Částečné zatmění Měsíce 7. srpna 2017

V pondělí 7. srpna večer u nás nastane částečné zatmění Měsíce. Úkaz začne už v 19 hodin 22 minut, kdy se jižní (spodní) část našeho kosmického souputníka začne nořit do plného zemského stínu. Tou dobou ale u nás bude Měsíc ještě nebude vidět. Stínem ukousnutý kotouč Měsíce se nad obzor vyhoupne až o hodinu později (20:20 SELČ), ve chvíli, kdy bude částečné zatmění vrcholit. 

Od svého východu se tedy Měsíc začne plného zemského stínu postupně zbavovat, což bude trvat zhruba 50 minut, tedy do 21 hodin 18 minut, kdy částečné zatmění Měsíce skončí. Měsíc bude tou dobou jen necelých 7 stupňů nad obzorem. Nenápadné polostínové zatmění pak potrvá až do 22 hodin 51 minut. 

Při sledování srpnového zatmění Měsíce budou v mírné výhodě ti pozorovatelé, kteří se budou nacházet na východě naší republiky. Tam totiž Měsíc vyjde o něco dříve než na západě (v Ostravě se Měsíc vyškrábne už zhruba pět minut po osmé, zatímco v Karlových Varech až o asi 20 minut později). 

Pokud nám nebude přát počasí, můžeme se na příští zatmění Měsíce u nás těšit už za rok, 27. července 2018. To však bude úplně jiná „liga“! Nejen, že půjde o zatmění úplné a že jej budeme moci sledovat téměř v celém svém průběhu, ale zrudlý kotouč Měsíce doplní na obloze i jasná planeta Mars, která bude příští léto velmi dobře viditelná.




Více o zatměních Měsíce se dozvíte na: http://mesic.astronomie.cz/zatmeni.htm

15. 7. 2017

Setkání Měsíce, Venuše a Aldebaranu

Ten, kdo si chce v létě vychutnat úkazy odehrávající se na ranním nebi, si musí přivstat. V polovině července je totiž už o půl páté ráno obloha natolik světlá, že na ní nespatříte žádné hvězdy. Váš budík by tedy měl zazvonit už kolem třetí. Nejinak tomu bude i v případě setkání Měsíce, Venuše a Aldebaranu 20. července 2017. 

Měsíc v podobě couvajícího srpku se u nás v inkriminovaný den vyhoupne nad obzor okolo půl třetí ráno. Našemu nejbližšímu vesmírnému sousedovi bude při jeho východu dělat společnost nápadná hvězda Aldebaran ze souhvězdí Býka. Měsíc se prosmýkne kolem této hvězdy jen na délku svého disku. Bohužel, toto nejtěsnější setkání nastane v době, kdy u nás budou oba aktéři nebeského setkání ještě pod obzorem. I nad úrovní horizontu ale budeme svědky blízkého setkání. 


Aby byla celá scéna ještě fotogeničtější, bude setkání přihlížet i jasná planeta Venuše. Ta se na ranní obloze ještě počátkem července ztrácela v paprscích ranního rozbřesku. V druhé půli července se už ale Venuše stala nápadnou ozdobou ranního nebe. Nastavit brzký budík se tedy ve čtvrtek 20. července rozhodně vyplatí!





Seskupení Měsíce, Venuše a hvězdy Aldebaran na ranní obloze 20. 7. 2017.
Vizualizace: Pavel Gabzdyl

20. 5. 2017

Setkání Měsíce s Venuší

Fotíte a čekáte na zajímavou nebeskou kulisu pro vaše snímky? V pondělí 22. května ráno se možná dočkáte. Pokud bude jasno, nabídne nám obloha fotogenické setkání měsíčního srpku s jasnou Venuší.

Obě nebeská tělesa se nad východní obzor vyhoupnou už kolem půl čtvrté ráno. Tou dobou budou od sebe Měsíc s Venuší na obloze vzdáleni nějakých 7 stupňů (čtrnáct měsíčních průměrů). Ve skutečnosti je však bude dělit vzdálenost téměř 90 milionů kilometrů! Jejich nejtěsnější přiblížení (2,8 stupně) bohužel nastane až okolo 18. hodiny, kdy už se obě tělesa schovají pod obzorem. 


Pokud na Měsíc namíříte dalekohled, nabídne se vám výhled například na měsíční kráter Aristarchus, který se bude nacházet na rozhraní světla a stínu, kde dobře vynikne jeho reliéf. Venuše se pak při pohledu dalekohledem bude jevit jako „obtloustlý“ srpek ve tvaru písmene C. 


Pokud nám nevyjde počasí, můžeme se obě tělesa pokusit vyhledat i v úterý ráno, kdy už sice bude Měsíc od Venuše na nebi mnohem dál, ale i tak vytvoří velmi nápadnou dvojici.


Obrázek: Měsíc s Venuší v pondělí 22. května okolo půl páté ráno.
Fotokompozice: Pavel Gabzdyl

12. 4. 2017

Má Měsíc magnetické pole?

V době, kdy čtete tyto řádky Měsíc své magnetické pole nemá. Mnohem dřív ale Měsíc  magnetické pole měl. Prozrazuje to například měsíční kámen, který z Měsíce v roce 1972 dovezl na Zemi Harrison Schmitt z Apolla 17. Vzorek inkriminované horniny nese označení 76535 a jeho analýza prozradila, že před 4,2 miliardami roků měl Měsíc silné magnetické pole, které vytvářelo jeho tekuté železné jádro o průměru asi 350 kilometrů.



Důkazy dřivější existence magnetického pole Měsíce: 
Garrick-Bethell, I., B.P. Weiss, D.L. Shuster and J. Buz (2009): Early lunar magnetism. – Science 323, pp. 356-359. 


31. 3. 2017

Úzký měsíční srpek

Akurátní podmínky ke spatření velmi tenkého srpku nám nabízí jen pramálo lunací. Novoluní totiž musí proběhnout v optimální době vůči místnímu času. Tak například, když dojde k novu ráno daného dne, jen stěží bychom mohli ještě tentýž večer spatřit jenom několik hodin starý měsíc. Následující večer se však jeho stáří přiblíží čtyřiceti hodinám, a to už je srpek docela „obtloustlý“. 

Důležité je i roční období, ve kterém budete chtít mladý či starý měsíc vyhlížet. Optimální doba pro spatření mladého měsíce z našich zeměpisných šířek nastává poblíž jarní rovnodennosti. 

Jedna z poměrně vydařených šancí spatřit mladý srpek se letos naskytla na přelomu února a března. Pokud jste tedy byli ve vhodný čas na správném místě, mohli jste spatřit měsíční srpek zhruba 26 hodin po novu. A tak se v našem žebříčku rekordů objevily hned dva slušné „zářezy“.


Již dost obtloustlý“, ale efektní měsíční srpek. Foto: Giuseppe Donatiello.

21. 2. 2017

Jak dlouho na Měsíci svítá?

Tak to je dost záludná otázka. Měsíc totiž nemá žádnou atmosféru, takže obloha je tam temná jako uhel v noci i ve dne. Nechte si tedy zajít chuť na červánky i na další barevné fígle pozemského nebe. Na Měsíci je svítání dílem okamžiku. Jakmile se horní okraj oslnivého Slunce dotkne horizontu, nastává den. Plnou dávku slunečního svitu, ale neinkasujete hned. Slunce totiž po měsíčním nebi putuje podstatně pomaleji než na Zemi, takže jeho kotouč se škrábe nad ostrý měsíční obzor téměř hodinu! 

Mohlo by se tedy zdát, že svítání na Měsíci je pěkná nuda. To ale není tak úplně pravda. Absence atmosféry totiž zabraňuje rozptylu slunečního světla, takže krátce před samotným východem Slunce se nad obzorem objevuje stříbřitá zář sluneční koróny a někdy i nachově zbarvené obláčky slunečních protuberancí. To musí být nádhera!


Červánky? Magické barvy? To na Měsíci bohužel není. 
Foto: Pavel Gabzdyl

19. 1. 2017

Jak vznikl Měsíc?

Mnoho vědeckých týmů se v posledních letech snažilo nějakým způsobem modifikovat stávající teorii velké srážky. Upravovali velikost, rychlost i směr úderu Thei (více tady) tak, aby výsledek co nejlépe odpovídal současným vlastnostem páru Země – Měsíc. 

V lednu letošního roku ovšem přišel vědecký tým vedený mladou studentkou Ralucou Rufuovou z prestižního  Weizmannova institutu věd v Izraeli s úplně novým přístupem. Tým vycházel z předpokladu, že v raném období formování Sluneční soustavy musely být srážky naší planety s jinými velkými tělesy poměrně častou záležitostí. Mnohem častější a také pravděpodobnější než jedna gigantická srážka s tělesem planetárních rozměrů, jakým byla Theia. Co když vznik Měsíce nezpůsobila jedna gigantická srážka, ale desítky menších? 

Aby Rufuová tuto teorii potvrdila, uskutečnila přes 800 počítačových simulací vzniku Měsíce! Bombardovala a ničila naši planetu množstvím projektilů různých velikostí. Když se počet projektilů přiblížil k dvaceti, začal se na simulacích vytvářet Měsíc podobný tomu skutečnému. Každý kosmický projektil, který narazil do Země, vymrštil do prostoru roztavený materiál. Ten se hromadil kolem Země, chladl a vytvářel malé měsíce, které postupně migrovaly dál od planety, aby se o několik milionů let později spojily do jednoho velkého Měsíce. Mnoho vědeckých týmů uznává, že nová představa rané Země obklopené dvěma, možná až třemi menšími měsíci, je takřka revoluční a zcela mění 40 let zažitý scénář vzniku Měsíce. 

A Theia? Ta se možná z vědeckých prací přesune na stránky děsivých vědeckofantastických románů o počátcích Země. Tak už to ale ve vědě chodí.