31. 3. 2017

Úzký měsíční srpek

Akurátní podmínky ke spatření velmi tenkého srpku nám nabízí jen pramálo lunací. Novoluní totiž musí proběhnout v optimální době vůči místnímu času. Tak například, když dojde k novu ráno daného dne, jen stěží bychom mohli ještě tentýž večer spatřit jenom několik hodin starý měsíc. Následující večer se však jeho stáří přiblíží čtyřiceti hodinám, a to už je srpek docela „obtloustlý“. 

Důležité je i roční období, ve kterém budete chtít mladý či starý měsíc vyhlížet. Optimální doba pro spatření mladého měsíce z našich zeměpisných šířek nastává poblíž jarní rovnodennosti. 

Jedna z poměrně vydařených šancí spatřit mladý srpek se letos naskytla na přelomu února a března. Pokud jste tedy byli ve vhodný čas na správném místě, mohli jste spatřit měsíční srpek zhruba 26 hodin po novu. A tak se v našem žebříčku rekordů objevily hned dva slušné „zářezy“.


Již dost obtloustlý“, ale efektní měsíční srpek. Foto: Giuseppe Donatiello.

21. 2. 2017

Jak dlouho na Měsíci svítá?

Tak to je dost záludná otázka. Měsíc totiž nemá žádnou atmosféru, takže obloha je tam temná jako uhel v noci i ve dne. Nechte si tedy zajít chuť na červánky i na další barevné fígle pozemského nebe. Na Měsíci je svítání dílem okamžiku. Jakmile se horní okraj oslnivého Slunce dotkne horizontu, nastává den. Plnou dávku slunečního svitu, ale neinkasujete hned. Slunce totiž po měsíčním nebi putuje podstatně pomaleji než na Zemi, takže jeho kotouč se škrábe nad ostrý měsíční obzor téměř hodinu! 

Mohlo by se tedy zdát, že svítání na Měsíci je pěkná nuda. To ale není tak úplně pravda. Absence atmosféry totiž zabraňuje rozptylu slunečního světla, takže krátce před samotným východem Slunce se nad obzorem objevuje stříbřitá zář sluneční koróny a někdy i nachově zbarvené obláčky slunečních protuberancí. To musí být nádhera!


Červánky? Magické barvy? To na Měsíci bohužel není. 
Foto: Pavel Gabzdyl

19. 1. 2017

Jak vznikl Měsíc?

Mnoho vědeckých týmů se v posledních letech snažilo nějakým způsobem modifikovat stávající teorii velké srážky. Upravovali velikost, rychlost i směr úderu Thei (více tady) tak, aby výsledek co nejlépe odpovídal současným vlastnostem páru Země – Měsíc. 

V lednu letošního roku ovšem přišel vědecký tým vedený mladou studentkou Ralucou Rufuovou z prestižního  Weizmannova institutu věd v Izraeli s úplně novým přístupem. Tým vycházel z předpokladu, že v raném období formování Sluneční soustavy musely být srážky naší planety s jinými velkými tělesy poměrně častou záležitostí. Mnohem častější a také pravděpodobnější než jedna gigantická srážka s tělesem planetárních rozměrů, jakým byla Theia. Co když vznik Měsíce nezpůsobila jedna gigantická srážka, ale desítky menších? 

Aby Rufuová tuto teorii potvrdila, uskutečnila přes 800 počítačových simulací vzniku Měsíce! Bombardovala a ničila naši planetu množstvím projektilů různých velikostí. Když se počet projektilů přiblížil k dvaceti, začal se na simulacích vytvářet Měsíc podobný tomu skutečnému. Každý kosmický projektil, který narazil do Země, vymrštil do prostoru roztavený materiál. Ten se hromadil kolem Země, chladl a vytvářel malé měsíce, které postupně migrovaly dál od planety, aby se o několik milionů let později spojily do jednoho velkého Měsíce. Mnoho vědeckých týmů uznává, že nová představa rané Země obklopené dvěma, možná až třemi menšími měsíci, je takřka revoluční a zcela mění 40 let zažitý scénář vzniku Měsíce. 

A Theia? Ta se možná z vědeckých prací přesune na stránky děsivých vědeckofantastických románů o počátcích Země. Tak už to ale ve vědě chodí.