19. 7. 2009

Čtyři rudé čtyřky od Riverside

Tak jsem se dočkal. Vyšlo čtvrté album Riverside. Je složeno ze čtyř slov (Anno Domini High Definition) a trvá přesně 44 minut 44 sekund. Po tom, co tato polská kapela dokázala na předchozí trilogii desek Out of Myself / Second Life Syndrom / Rapid Eyes Movements mi bylo jasné, že koupě jejich nové desky je samozřejmostí i s tím, že bych ji vůbec předtím slyšel. Stejný pocit nabyl i Iced a tak se stalo, že jsme ve čtvrtek kolem půlnoci seděli oba u Leona a ne příliš hlasitě poslouchali to, co nám Riverside naservírovali. První pocity se mísily s překvapením, s rozčarováním a především s miliardou žvástů. Všechno to ovšem byly předčasné soudy.


Tak za prvé: Nové album Riverside se nehodí k práci, do auta, k tanci nebo k obědu. Tuto desku si musíte vychutnat v klidu, bez rozptylování a hlavně CELOU! A pokud možno, pořádně nahlas! Teprve potom vás Riverside osloví svým novým dílem, kterým se podle mě posunuli ve svém růstu o pořádný krok kupředu.

Za druhé: Nenajdete tu žádnou hitovku. Žádná ze skladeb vás hned nepolapí za uši. Tady se hluboce klaním odvaze kapely nepodléhat jakýmkoli trendům a nabídnout posluchačům něco nečekaného. V té necelé třičtvrtě hodince je přitom tolik výborné muziky, motivů, aranží, zvuků a zvratů, že vám bude trvat několik poslechů, než se vám to všechno zaryje pod kůži. Mnohem více než na předchozích deskách tady přicházejí na řadu i vynikající klávesy Michala Lapaje, které připomínají zvuk nejlepších rockových desek 70. let minulého století.

Za třetí: I když se z předchozího může zdát, že na nové desce máme co do činění se sáhodlouhými rozvláčněnými skladbami, opak je pravdou. Čtvrté album Riverside je nejsvižnějším albem v historii kapely. Až vám Duda bude kříčet v Hybrid Times do uší „obsessions“, pochopíte.

Za čtvrté: Album je protkané skvělými texty. Duda se postaral o to, aby se muzika i texty spojily v popis choroby, kterou je velká část současné společností nakažena. A podle mě na tuto šílenou chorobu rychlé doby nabízí i porci 44 léčivých kapek, které posluchače přinutí zastavit se, poslouchat a prožívat.


2 komentáře:

Iced řekl(a)...

Napsal jsi to krásně a výstižně. Jen dodám pár poznámek. Už dlouho jsem nekupoval, co se týče nějakého hudebního cédečka, "zajíce v pytli". Tedy album z něhož bych neslyšel větší část písniček. U nového alba kapely Riverside jsem to udělal. Zkrátka jsem jim věřil, že nevyprodukují nějakou slátaninu. O to větší šok jsem zažil při prvním poloposlechu u Leona doma. To co proudilo z repráků jsem opravdu nečekal a říkal jsem si, Davide to jsi zase šlápl jednou vedle. Nicméně album jsem nezavrhl a udělal jsem dobře. Stačily další čtyři poslechy (tři poslechy podle tvých rad v klidu, bez rozptylování, celou a nahlas a čtvrtý poslech jsem si napumpoval do sluchátek), abych zjistil to samé co ty..., že se jedná o skvělou desku. Nicméně..., nejsem tak nadšen z kláves Michala Lapaje jako ty :-)a asi ji nepovažuji za nejlepší desku Riverside(Out Of Myself přece jenom stále považuji za jedničku). Nestává se mi moc často, abych si na nějakém albu nenašel oblíbenou skladbu. U nové desky Riverside ji opravdu nemám i po několikátem poslechu. To dokazuje fakt, jak už jsi psal, že album opravdu působí jako celek. A věc poslední - neodvažuji se album hodnotit na nějaké bodové stupnici. Já zkrátka stále ještě nevím, jak se k albu postavit. Jen vím, že se jedná o kvalitní práci polských muzikantů a tuším, že tóny z této desky se budou z mých repráků šířit velice často.

Iced řekl(a)...

Jsem debil, furt melu o Out Of My Self, bla bla bla. Nejlepší je samozřjemě Second Life Syndrome :-)

Okomentovat